Pro Atamana

CO JE TO DUŠE, aneb proč nevěřím na peklo, jako Ataman

Bible popisuje zrod člověka takto - Genesis 2,7 - I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

Dalo by se tedy říci, že Bůh vyrobil člověka z prvků země. Když byl člověk hotov a měl vše, co má mít (kosti, svaly, vnitřnosti, mozek, kůži, vlasy, atd.), chybělo mu přesně to, co chybí člověku, který zemře.

Byl jsem přítomen smrti člověka. Pomáhal jsem ho přenést na postel a čekal jsem, až přijede doktor, který smrt potvrdí. Onen čerstvě zemřelý ležel na posteli a měl otevřené oči. Díval jsem se na něho a říkal jsem si: "Co je to ONO, co já mám a on ne? Co je to ONO, co zemřelému nedokáže dát nikdo z lidí?"

Je to TO, o čem čteme v knize Job - Job 33,4 - Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život. Je to jakýsi "impulz", který dává Bůh stvořené bytosti, aby žila.

Onen "životní impulz", který v sobě má každý živý člověk, se po smrti vrací zpět k Bohu. - Kazatel 12,7 - A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.

Tento Boží "impulz", který oživuje, ale není duše. Pod pojmem duše rozumí Bible něco jiného. Slovo duše je ve Starém zákoně překladem hebrejského výrazu nefeš, který neoznačuje Boží "oživující impulz", ale živou bytost, jako takovou. Hebrejský výraz nefeš se na mnoha místech nepřekládá, jako duše, ale jako "osoba" (viz. Gn 14,21; Nu 5,6; Dt 10,12; Žalm 3,3). Výrazy, jako - má duše, tvá duše, jeho duše - jsou obecně řečeno idiomy pro osobní zájmena - já, ty, my.

Pro životní impulz, který oživil Adama a který odchází po smrti zpět k Bohu má hebrejština výraz nišmat. Nišmat není nefeš. Nišmat je Hospodinův oživující dech a nefeš je živý člověk.

Podle některých lidí odchází po smrti duše (nefeš) do nebe, či do pekla. Nefeš ale podle Písma svatého nikam po smrti neodchází. Nefeš je živá bytost. Pokud člověk zemře, živá bytost přestane existovat. Co ale nepřestane existovat je nišmat.

Malá odbočka -
Nišmat nemůže jít do pekla, protože nišmat je oživující dech Hospodinův. Nefeš také nemůže jít do pekla, protože nefeš je živá bytost z masa a kostí, která smrtí zaniká, fyzické tělo nemůže jít do pekla, protože se rozpadne v prach.

V Písmu se dočítáme, že duše může zemřít - Jób 36,14; Ezechiel 13,19; Ezechiel 18,4. Tyto texty ovšem hovoří o úmrtí lidské bytosti, ne o úmrtí nějaké dušičky, kterou známe z pohádek o vodnících.

Dovolte mi ještě jednu malou odbočku - To, že se Písmo zmiňuje o úmrtí duše také, automaticky ukazuje na fakt, že duše není nesmrtelná. Pokud si do jakéhokoli biblického vyhledávače zadáme slovo nesmrtelnost, tak nám vždycky vyjde pouze spojitost s Hospodinem, který jediný je nesmrtelný. 

V Písmu také čteme - Skutky apoštolské 2,41 - Tedy ti, kteříž ochotně přijali slova jeho, pokřtěni jsou, a připojilo se k nim ten den duší okolo tří tisíců. - Po sestoupení Ducha svatého apoštolové asi těžko křtili "dušičky", křtili živé bytosti, jak čteme v překladu ekumenickém - Skutky apoštolské 2,41 - Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.

Podle Bible tedy duše není to, co si asi většina lidí představuje (myslím, že "to" nemusím popisovat, že "to" všichni známe z pohádek a mysteriózních
filmů), ale duše je podle Písma svatého živá bytost, jako já, nebo jako Vy, kdo právě čtete toto zamyšlení - ano, Vy nemáte duši, Vy jste duše.

Tím se dostávám k začátku této úvahy - Genesis 2,7 - I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí oživující dech nišmat. Tak se stal člověk živým tvorem duší nefeš.

Zkráceně –

Neživé tělo + nišmat = nefeš.

Po smrti odchází do Nebe pouze nišmat (oživující dech Hospodinův), vše ostatní zůstává na zemi.