Prosba o pomoc

5. 10. 2014 9:09
Rubrika: Nezařazené

Následující příběh se odehrál v době, kdy jsem byl čerstvě věřící.

Pracoval jsem, no, pracoval, byl jsem zaměstnán v herně a rozměňoval jsem peníze na herní a výherní automaty a vydával jsem koule na kulečník.

Došel jsem k názoru, že tohle není zrovna ta správná práce pro křesťana, a tek jsem tento job přenechal nevěřícímu kamarádovi.

Tento kamarád za mnou za nějaký čas, co pracoval v herně, přišel. Byl celkem vyděšený a prosil mě o pomoc.

„Víš, co se mi stalo? Sedím si v pohodě v herně a najednou přijdou tři chlapi. Nakráčeli přímo ke mně. Jak jsem se později dozvěděl, byl to dědeček té malé blondýny, co sem pořád chodí. Přišel mi vyhrožovat i se svými dvěma gorilami. Že mi prý jeho vnučka půjčila 50 000 Kč a pokud je do čtrnácti dnů nevrátím, rozstřílí mi kolena – na to konto vytáhl z kapsy bouchačku a demonstrativně mi namířil na nohy.“ Povídá mi vystrašený kamarád. „A jak si myslíš, že bych Ti mohl pomoc?“ na to zase překvapeně já. „Jsi přeci věřící, tak jsem si myslel, že by ses za to mohl pomodlit.“ dodal.

Následně jsem se ho vyptal na to, jestli mu ty peníze holčina opravdu půjčila a on mě ujistil, že si od ní nikdy nepůjčil ani korunu.

Tak jsme se spolu domluvili, že se za to budeme SPOLU každý den modlit. Prosili jsme Boha, aby to nějak zařídil, že na tohle jsme krátcí.

Už přesně nevím, po kolika dnech našich modliteb za mnou přišel opět můj kamarád. Tentokrát skleslý nebyl. Naopak, byl nadšený a vyprávěl: „Tomu nebudeš věřit. Tak těch 50 000 Kč se v té jejich rodině prý opravdu ztratilo a čiperná blondýna sama od sebe přiznala barvu, že je vzala ona. Prošustrovala ty prachy všude možně, samozřejmě i v herně. A protože nebyla schopná je vrátit, tak si vymyslela, že mi je půjčila.“

No co Vám budu povídat, pro mě, ale i pro mého kamaráda to byla velká zkušenost s modlitbou, s Pánem Bohem. Předpokládal jsem, že to mého kamaráda posune dál ve víře, že se začne o Boha zajímat víc...

Já se za nějaký čas oženil, přestěhoval jsem se a už se nevídáme.

Už je to zhruba dvacet let, můj kamarád je dál ateistou. 

Zobrazeno 1592×

Komentáře

spitfire

Realita se skládá z vyprávění. Nic se nemůže stát co nebylo předtím vyprávěno. Blondýnka by vyprávěla o tom stejném, ale její příběh by neměl odbočku o síle modlitby, nikoli proto, že by o tom neměla potuchy, ale proto, že její verze tento klam narace neobsahuje.

"Ale na tom není nic k vypravování"

Ale vždyť vypravujete. Najednou tu díky vašemu vyprávění máme chamtivého dědu. Ve svém příběhu úplně stejném (jako je ten Karlův) vytváříte jiný klam narace. Nejdříve v té rodině opatříte dědu přívlastkem chamtivý, a potom si vezmete do práce i tu blondýnku a cituji:
"se k tomu ještě potupně musela přiznat"
Jenomže Karel píše o stejné blondýnce toto:
"sama od sebe přiznala barvu"

spitfire

Znáte to přísloví: řekni mi co čteš, a já ti povím kdo jsi

Mám lepší:
Vyprávějte mi čemu věříte, a já vám řeknu co je z toho jenom klam narace.

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio