Ježíšovo kázání v Nazaretě

4. 2. 2015 19:43
Rubrika: Nezařazené

Galilea byla v době Ježíše Krista téměř stejně velké jako je dnes velký Královéhradecký kraj.

Dnes je Ježíš Kristus známý téměř po celé planetě. Příběh, z něhož budu vycházet, se odehrál v době, kdy byl Ježíš Kristus známý po celé Galilei. Vědělo se o něm, že učí v galilejských synagogách a mluvilo se o něm pochvalně, chvála ho předcházela.

Chodil po Galilei a přišel i do Nazareta. Do svého městečka. No, městečka, prakticky na vesnici.

Ten, kdo vyrůstal na vesnici, ví, že tam každý každého zná dost podrobně. 

Když Ježíš přišel do Nazareta, potkával lidi, s kterými vyrůstal. A ti lidé, za tu dobu, co byl Ježíš pryč, věděli, že je z něj Rabi a že učí v synagogách po celé Galilei a slyšeli o něm chválu.

Možná byli nazaretští i rádi, že někdo od nich má úspěch. Když se totiž řeč v Judeji stočila na Nazaret, nezapomnělo se opovržlivě podotknout: „Nazaret? Z Nazareta nic dobrého nečekejte.“ Takže proč nebýt pyšný na spoluobčana, který má úspěch? Třeba se časem začne mluvit o městečku Nazatret pochvalně?“

A tento, v Galilei známý nazareťan, přichází v sobotu do nazaretské synagogy.

Lidé se trousí na bohoslužbu. Ježíš jde také do synagogy. Nazaretští si patrně už cestou do shromáždění říkají: „Tak to jsme zvědaví, jestli o něm pověst nelhala. Co asi učí, že ho všude tak chválí?“

Jak víme, Izraelci byli v té době okupováni Římany. Trpěli pod nadvládou Říma a doufali ve vysvobození. A svoje naděje živili různými texty Starého zákona.

Ježíšovi byl ve shromáždění podán svitek proroka Izajáše, aby z něho četl. A když už držel v ruce Izajáše, určitě by si nazaretští s povděkem vyslechli například text o tom, že budou vyhlazeni Judovi protivníci. Nebo jiný text z Izajáše. Třeba text o tom, že odtáhnou ti, kteří boří a ničí.

Nebo co takhle přečíst jeden z tvrdších textů? Ostatně proč ne, vždyť si to ty Římané zaslouží - Izajáš 49,26 - Tvé utiskovatele nakrmím jejich vlastním masem, jako moštem se opojí vlastní krví. I pozná všechno tvorstvo, že já Hospodin jsem tvůj spasitel a tvůj vykupitel, Přesilný Jákobův.

„Nó, to by mohl přečíst, to je dobrý.“

Okupovaní Izraelci by jistě uvítali i další texty, třeba ty, které hovoří o nadvládě Izraele nad ostatními. Iz 60,12 - království, jež by ti nesloužily, zhynou. Takové pronárody propadnou úplné zkáze.

„Ano! Oni budou sloužit nám, a ne my jim!“

„Jo, jo, takové učení si necháme líbit. Pryč s tyrany! Opět budeme mocným národem, jako za dob slavných králů.“

Ale Ježíš roluje svitek na dnešní 61. kapitolu a čte od dnešního prvního verše - Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně

„To je taky výborný text.“, říkají si jistě posluchači, ale je tu jedno velké ALE.

Ti pozorní posluchači a znalci Písma se jistě podivili: „Proč nedočetl větu? Proč vynechal - Hospodin mě pomazal k tomu, abych vyhlásil den pomsty našeho Boha!?“

Nám je to dnes jasné, ale jim to tenkrát jasné nebylo. Kristus ta čtyři slova o dni pomsty našeho Boha nepřečetl proto, že den pomsty ještě nenastal.

„Ta čtyři slova přeci mohl ještě dodat.“, říkali si asi nazaretští. To by lahodilo jejím uším, rádi by se pomstili Římanům za to všechno utrpení, které museli snášet.

Ježíš si sedl a oči všech v synagoze byly upřeny na něj………. „Tak čtení z Písma jsme už slyšeli, a teď chceme slyšet ještě to tvoje slavné učení.“

A Ježíš otevírá ústa a praví: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“

„Dnes? Že by to už začalo? Vysvobození? Svoboda!“

Něco jako listopadové dny r. 1989 u nás v Čechách. „Už je to tady, už je to tady.“

Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst.

Žel že jeden mluvil o koze a druhý slyšel o voze. Respektive jeden mluvil o beránkovi, který snímá hříchy světa, a druzí slyšeli o válečných vozech proti Římu.

Ve shromáždění bylo slyšet: „"Což to není syn Josefův?“

Otázkou je, jestli to mělo znamenat – „Podívejte, tesař a jak výborně mluví.“

Nebo to mohlo znamenat – „Snad si ten mesiánský text nevztahuje na sebe? Vždyť je to jen obyčejný tesař.“

Asi se tam našli ti, kteří si mysleli to první, ale většina si patrně myslela to druhé.

Kristus na ta opovržlivá slova o jeho původu (nemanželském původu, to věděl každý z Nazareta) odpovídá –

Luk 4,23.24 - On jim odpověděl: "Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde, kde jsi doma. - Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti.“

A zde se začíná situace měnit. Otáčet. Pokud mu před chvílí všichni přisvědčovali, tak po následujících slovech budou naplněni hněvem.

Co řekl Ježíš tak hrozného? Toto –

Lukáš 4,25-27 - Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad. A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidonské. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman."

Co na tom mohlo nazaretské občany tak vytočit? Zřejmě to, že těch pohanských Římanů měli plné zuby, živili se nadějí, jak s nimi Bůh zatočí a Ježíš Kristus jim tzv. nehrál do karet. Vypráví jim o tom, jak byl Bůh milosrdný k POHANSKÉ vdově a jak uzdravil velitele POHANSKÉHO vojska.

„No co je tohle za učení? To mu jsou jako milejší ti pohanští psy? Pohanští vojáci? Ti okupanti? Pryč s takovým učením, pryč s takovým učitelem. Pryč s takovým rádoby spasitelem pohanů.“

A už ho hnali shodit ze skály.

Lukáš 4,30-32  On však prošel jejich středem a bral se dál. Odešel do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu. Žasli nad jeho učením, poněvadž jeho slovo mělo moc.

Tak v celé Galilei měla Ježíšova slova moc, v Kafarnaum měla Ježíšova slova moc. A v Nazaretě neměla Ježíšova slova moc?

Ježíšova slova jsou jako zrno. Ta moc vzklíčit a přinést úrodu, ta je tam vždycky. Záleží jen na tom, do jaké půdy Kristova slova padnou. (Jistě není třeba připomínat Kristovo podobenství o rozsévači, kdy totéž zrno padlo na skálu, na cestu, do trní a do dobré země.)

Co myslíte, zlepšila by se víra nazaretských, kdyby tam Ježíš udělal nějaký ten zázrak? Stala by se potom jejich srdce lepší půdou pro Kristova slova? Pomohl by jim zázrak?

Ale vždyť Ježíš v Nazaretě nějaký ten zázrak udělal – Evangelista Matouš to komentuje takto - Mat 13,58 - A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru. Mnoho ne, ale pár zázraků Ježíš v Nazaretě udělal. Evangelista Marek to říká jinými slovy - Mar 6,5 - A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je.

V principu se jednalo o podobný výsledek, jako s uzdravením deseti malomocných. Jen jeden přišel poděkovat. Jen u jednoho padlo zrno do dobré půdy.

U několika nazareťanů se víra našla.

Pár lidí v Nazaretu Kristu naslouchalo (biblicky řečeno – měli uši k slyšení), několik lidí v Nazaretu Kristu důvěřovalo.

 

● Ježíš tenkrát přišel do svého městečka, do Nazareta.

● Dnes přichází k nám. Milostivé léto Hospodinovo stále trvá.

● Tenkrát ke svým spoluobčanům promluvil.

● Dnes Ježíš promlouvá různými způsoby k nám. Den pomsty našeho Boha ještě nenastal.

● Tenkrát několik lidí uzdravil.

● Dnes chce Kristus uzdravit nás. Každý máme nějaký ten neduh.

● Bude mít Ježíšovo slovo u nás moc? Přinese zrno úrodu? 

Sdílet

Komentáře

JiKu Zpravidla anglicky.
Přeji pěkný víkend.

ontarios :))

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio