Ježíšovo kázání v Nazaretě

4. 2. 2015 19:43
Rubrika: Nezařazené

Galilea byla v době Ježíše Krista téměř stejně velké jako je dnes velký Královéhradecký kraj.

Dnes je Ježíš Kristus známý téměř po celé planetě. Příběh, z něhož budu vycházet, se odehrál v době, kdy byl Ježíš Kristus známý po celé Galilei. Vědělo se o něm, že učí v galilejských synagogách a mluvilo se o něm pochvalně, chvála ho předcházela.

Chodil po Galilei a přišel i do Nazareta. Do svého městečka. No, městečka, prakticky na vesnici.

Ten, kdo vyrůstal na vesnici, ví, že tam každý každého zná dost podrobně. 

Když Ježíš přišel do Nazareta, potkával lidi, s kterými vyrůstal. A ti lidé, za tu dobu, co byl Ježíš pryč, věděli, že je z něj Rabi a že učí v synagogách po celé Galilei a slyšeli o něm chválu.

Možná byli nazaretští i rádi, že někdo od nich má úspěch. Když se totiž řeč v Judeji stočila na Nazaret, nezapomnělo se opovržlivě podotknout: „Nazaret? Z Nazareta nic dobrého nečekejte.“ Takže proč nebýt pyšný na spoluobčana, který má úspěch? Třeba se časem začne mluvit o městečku Nazatret pochvalně?“

A tento, v Galilei známý nazareťan, přichází v sobotu do nazaretské synagogy.

Lidé se trousí na bohoslužbu. Ježíš jde také do synagogy. Nazaretští si patrně už cestou do shromáždění říkají: „Tak to jsme zvědaví, jestli o něm pověst nelhala. Co asi učí, že ho všude tak chválí?“

Jak víme, Izraelci byli v té době okupováni Římany. Trpěli pod nadvládou Říma a doufali ve vysvobození. A svoje naděje živili různými texty Starého zákona.

Ježíšovi byl ve shromáždění podán svitek proroka Izajáše, aby z něho četl. A když už držel v ruce Izajáše, určitě by si nazaretští s povděkem vyslechli například text o tom, že budou vyhlazeni Judovi protivníci. Nebo jiný text z Izajáše. Třeba text o tom, že odtáhnou ti, kteří boří a ničí.

Nebo co takhle přečíst jeden z tvrdších textů? Ostatně proč ne, vždyť si to ty Římané zaslouží - Izajáš 49,26 - Tvé utiskovatele nakrmím jejich vlastním masem, jako moštem se opojí vlastní krví. I pozná všechno tvorstvo, že já Hospodin jsem tvůj spasitel a tvůj vykupitel, Přesilný Jákobův.

„Nó, to by mohl přečíst, to je dobrý.“

Okupovaní Izraelci by jistě uvítali i další texty, třeba ty, které hovoří o nadvládě Izraele nad ostatními. Iz 60,12 - království, jež by ti nesloužily, zhynou. Takové pronárody propadnou úplné zkáze.

„Ano! Oni budou sloužit nám, a ne my jim!“

„Jo, jo, takové učení si necháme líbit. Pryč s tyrany! Opět budeme mocným národem, jako za dob slavných králů.“

Ale Ježíš roluje svitek na dnešní 61. kapitolu a čte od dnešního prvního verše - Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně

„To je taky výborný text.“, říkají si jistě posluchači, ale je tu jedno velké ALE.

Ti pozorní posluchači a znalci Písma se jistě podivili: „Proč nedočetl větu? Proč vynechal - Hospodin mě pomazal k tomu, abych vyhlásil den pomsty našeho Boha!?“

Nám je to dnes jasné, ale jim to tenkrát jasné nebylo. Kristus ta čtyři slova o dni pomsty našeho Boha nepřečetl proto, že den pomsty ještě nenastal.

„Ta čtyři slova přeci mohl ještě dodat.“, říkali si asi nazaretští. To by lahodilo jejím uším, rádi by se pomstili Římanům za to všechno utrpení, které museli snášet.

Ježíš si sedl a oči všech v synagoze byly upřeny na něj………. „Tak čtení z Písma jsme už slyšeli, a teď chceme slyšet ještě to tvoje slavné učení.“

A Ježíš otevírá ústa a praví: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“

„Dnes? Že by to už začalo? Vysvobození? Svoboda!“

Něco jako listopadové dny r. 1989 u nás v Čechách. „Už je to tady, už je to tady.“

Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst.

Žel že jeden mluvil o koze a druhý slyšel o voze. Respektive jeden mluvil o beránkovi, který snímá hříchy světa, a druzí slyšeli o válečných vozech proti Římu.

Ve shromáždění bylo slyšet: „"Což to není syn Josefův?“

Otázkou je, jestli to mělo znamenat – „Podívejte, tesař a jak výborně mluví.“

Nebo to mohlo znamenat – „Snad si ten mesiánský text nevztahuje na sebe? Vždyť je to jen obyčejný tesař.“

Asi se tam našli ti, kteří si mysleli to první, ale většina si patrně myslela to druhé.

Kristus na ta opovržlivá slova o jeho původu (nemanželském původu, to věděl každý z Nazareta) odpovídá –

Luk 4,23.24 - On jim odpověděl: "Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde, kde jsi doma. - Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti.“

A zde se začíná situace měnit. Otáčet. Pokud mu před chvílí všichni přisvědčovali, tak po následujících slovech budou naplněni hněvem.

Co řekl Ježíš tak hrozného? Toto –

Lukáš 4,25-27 - Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad. A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidonské. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman."

Co na tom mohlo nazaretské občany tak vytočit? Zřejmě to, že těch pohanských Římanů měli plné zuby, živili se nadějí, jak s nimi Bůh zatočí a Ježíš Kristus jim tzv. nehrál do karet. Vypráví jim o tom, jak byl Bůh milosrdný k POHANSKÉ vdově a jak uzdravil velitele POHANSKÉHO vojska.

„No co je tohle za učení? To mu jsou jako milejší ti pohanští psy? Pohanští vojáci? Ti okupanti? Pryč s takovým učením, pryč s takovým učitelem. Pryč s takovým rádoby spasitelem pohanů.“

A už ho hnali shodit ze skály.

Lukáš 4,30-32  On však prošel jejich středem a bral se dál. Odešel do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu. Žasli nad jeho učením, poněvadž jeho slovo mělo moc.

Tak v celé Galilei měla Ježíšova slova moc, v Kafarnaum měla Ježíšova slova moc. A v Nazaretě neměla Ježíšova slova moc?

Ježíšova slova jsou jako zrno. Ta moc vzklíčit a přinést úrodu, ta je tam vždycky. Záleží jen na tom, do jaké půdy Kristova slova padnou. (Jistě není třeba připomínat Kristovo podobenství o rozsévači, kdy totéž zrno padlo na skálu, na cestu, do trní a do dobré země.)

Co myslíte, zlepšila by se víra nazaretských, kdyby tam Ježíš udělal nějaký ten zázrak? Stala by se potom jejich srdce lepší půdou pro Kristova slova? Pomohl by jim zázrak?

Ale vždyť Ježíš v Nazaretě nějaký ten zázrak udělal – Evangelista Matouš to komentuje takto - Mat 13,58 - A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru. Mnoho ne, ale pár zázraků Ježíš v Nazaretě udělal. Evangelista Marek to říká jinými slovy - Mar 6,5 - A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je.

V principu se jednalo o podobný výsledek, jako s uzdravením deseti malomocných. Jen jeden přišel poděkovat. Jen u jednoho padlo zrno do dobré půdy.

U několika nazareťanů se víra našla.

Pár lidí v Nazaretu Kristu naslouchalo (biblicky řečeno – měli uši k slyšení), několik lidí v Nazaretu Kristu důvěřovalo.

 

● Ježíš tenkrát přišel do svého městečka, do Nazareta.

● Dnes přichází k nám. Milostivé léto Hospodinovo stále trvá.

● Tenkrát ke svým spoluobčanům promluvil.

● Dnes Ježíš promlouvá různými způsoby k nám. Den pomsty našeho Boha ještě nenastal.

● Tenkrát několik lidí uzdravil.

● Dnes chce Kristus uzdravit nás. Každý máme nějaký ten neduh.

● Bude mít Ježíšovo slovo u nás moc? Přinese zrno úrodu? 

Zobrazeno 3122×

Komentáře

JiKu

Je to dobré. Skoro celé, až na to závěrečné shrnutí v bodech. tam to zvadne.

Moje shrnutí: Ježíš se choval jako ten, který má moc. To je právě to, co je nasralo.

Otázka zní: Měl tu moc? Měl tu moc reinterpretovat Zákon a proroky?

Moje odpověď zní: Ano, on tu moc měl.

ontarios

Všichni mimo Nazaret měli jednu "výhodu". Nežili s Ježíšem. Neznali ho jako malého kluka, který se motal kolem dílny Josefa, jako mladíka, který pomáhal jemu i matce. Měl špinavé ruce, zpocenou tvář a sem tam zadřené třísky. Ano, byl jiný, snad to mohli i vnímat, ale víte jak to chodí. Život přináší dost starostí a stresu, takže nezbývá mnoho času a energie na nějaké hlubší rozjímání o svém bližním.

Oni prostě vnímali Krista jako jednoho z nich. Nebyl pro ně ničím výjimečným, novým. Byl běžnou součástí jejich každodenní všednosti.

Vlastně od něho nic zvláštního neočekávali. Až najednou jinde, v jiným vesnicích se projevil úplně jinak. A to je zmátlo. Jak by v něm mohlo být něco víc, než co jsme v něm vnímali po celý život?

Myslím, že problém s aplikací do dnešní doby je ten..

ontarios

...že po letech života s Kristem, se stane natolik běžnou součástí našeho života, že snad už ani nečekáme nic mimořádného. A jak je možné, že koná zázraky jinde než u nás? Například u nových věřících? U konvertitů?

Jsme v nebezpečí stát se nazareťany a vlastně nic neočekávat. Jde o to za hradbou zevšednění znovu uvidět Božího Syna, Věčné Slovo, který nás vtahuje do Trojice. Nenechat se zarůst všedností dlouholetého vztahu. Objevovat každý den první lásku.

JiKu

@ontarios: To, co píšete, je velmi pěkně a jasně formulované. Dává mi to pocit, že rozumím tomu, co chcete říct. Je to velmi podobné myšlenkám, které vyjadřuje na toto téma papež František (Bůh stále překvapuje).
Domnívám se, že je to blbost. Že neoprávněně spojujete novost/zvyk s obyčejností/transcendencí.

To, co Ježíš řekl a udělal je překvapilo NE proto, že na něj byli zvyklí, ale proto, že jej pokládali za tesaře.
Nemělo by to překvapit nás, kteří jsme na něj zvyklí jako na Boha, který je všemohoucí a jeho myšlení není jako myšlení naše.

Jen ten, kdo bere Ježíše jako člověka, který myslí, mluví a jedná tak, jako my sami, může být jeho jednáním myšlením a mluvením překvapen.

ontarios

Ano, byli na něj zvyklí jako na tesaře. Nemůže i nám v životě víry lehce "ztesařovatět?"

JiKu

Samozřejmě, že nám může ztesařovatět. A to je nepochybně defekt života víry. S tím naprosto souhlasím.
To, proti čemu se vymezuji, je teorie, že ono ztesařovatění je totéž jako zvyk, že proti ztesařovatění lze bojovat překvapením, že proti úpadku lásky je třeba bojovat opakovaným zamilováváním.

Kdo opravdu jednou přijme Ježíše nikoli jako tesaře, ale jako vtělení Boha Všemohoucího, tomu nikdy nemůže ztesařovatět. Komu ztesařovatí, ten jej nikdy jako vtělení Všemohoucího Boha nepřijal, ale byl zamilován do Ježíš - tesaře.

ontarios

Myslím, že část pravdy máme oba. Nicméně nemohu souhlasit s tvrzením, že komu ztesařovatěl, nikdy ho nepřijal jako vtělení Božího Syna, ale byl zamilován do Ježíše tesaře.

Nalistujte si Zjevení sv. Jana 2,4...ale to mám proti Tobě, že už nemáš takovou lásku, jako na počátku.

Z toho mi plyne, že i Kristus přijatý mnou jako ne-tesař, ale jako Boží Syn, mi může zevšednět. POZOR - On není všední, to jen z mé strany díky různým mým chybám, k tomu může dojít.

Nicméně i mě stejně jako nazareťany může snadno vyvést z míry tím, že z jeho pohledu je pro můj život podstatnější něco úplně jiného, než si myslím já.

Přeji Vám pěkné odpoledne.

JiKu

Moc mě neužije na úvahych založené nebo dokládané jedním veršem vytrženém z kontextu (a který verš, když je jeden, není vytržený z kontextu, že).
Zkuste tedy vzít jako jeden celek alespoň verše 2 - 6.

ontarios

Stalo se. A dál?

jsuc

Že se vám do toho míchám. Ani z kontextu Zj 2,1--11 není například zřejmé, jestli se jedná o lásku k Bohu nebo k bližním

JiKu

Spíš bych řekl, že je to k bližním.
Když bych to převyprávěl vlastními slovy, tak by to znělo "Nenávidět a trpět ses naučil dobře. Dokonce nenávidíš ty stejné ničemy jako já (tedy správně rozlišuješ dobro od zla). Ale tu lásku jsi nějak pozapomněl". Takže podle mě jde o lásku k bližním.

Navíc, kdyby šlo o lásku k Bohu, tak lze očekávat spíše napomenutí "tak miluj", kdežto pokud jde o lásku k bližnímu, je přirozenější ta výzva "jednej".

ontarios

Myslím, že je třeba držet se uprostřed. Nejde pouze o lásku k bližnímu. V textu je, že jsi opustil první lásku. A první láska, z kontextu celého Písma je k Bohu. Miluj Boha celým srdcem, duší, vší silou...jen z toho plyne láska k bližnímu.

Tedy oni konali správné věci, ale zapomněli na toho, kvůli kterému to konají. Kristus. A to se může projevit i v nelásce mezi nimi samotnými.

JiKu

Není mým cílem vnutit komukoliv svou interpretaci Ježíšovy příhody v synagoze v Nazaretě. Berte, nebo nechte být. Jak je ctěná libost. Jsem snad strážcem svého bratra?

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Jo, ještě chvilka povídání a bude z toho skvělá přednáška.

JiKu

V textu je, že jsi opustil první lásku. A první láska, z kontextu celého Písma je k Bohu ....

To je holt ta zráda domapižlaných exegetů. Jaký překlad používáte? Někde první láska je, jinde ne. :-)

JiKu

Proto je velmi zrádné spoléhat se v překladech na slovíčka.

ontarios

Dovolil jsem si použít Písmo v řeckém originále. Tam je skutečně uvedeno - lásku první opustil. Přiznávám, že nejsem hluboký znalec řečtiny, ale znalosti z kurzu na KTF alespoň na toto stačí.

JiKu

:-) Jo, dobrý. πρώτην
Teď ještě (a nemám čas hledat v různých odkazech), o jaké lásce se tam mluví.
V apokalypse je evidentně agapé/caritas. Což tedy rozhodně není nějaká zamilovanost, spíš mi to sedí na ten druh lásky, ke kterému jsme vybízeni vůči bližnímu. Jak to má Deut 6:5? Řečtina není mé hoby, ale "diliges" pomocí "cariátas"?
Ale mohu se samozřejmě mýlit.

jsuc

Ovšem agapé je používáno i jako láska k Bohu (Lk 11,42).

Tím neříkám, že je to tak v Zj 2,4, spíše, že obě možnosti tam dávají smysl, a vykladači se na tom neshodnu.

ontarios

Tak jsem nahlédl do Dt 6:5

καὶ ἀγαπήσεις Κύριον τὸν Θεόν σου ἐξ ὅλης τῆς καρδίας σου καὶ ἐξ ὅλης τῆς ψυχῆς σου καὶ ἐξ ὅλης τῆς δυνάμεώς σου.

Je tam tvar agapé.

ontarios

Chápu to tak, že agapé je vrchol lásky, láska, kterou Bůh miluje nás. Respektive, on je agapé - jak uvádí sv. Jan v prvním listu 4:8.
A právě díky této lásce v nás, můžeme a máme milovat agapé i své bližní. Pokud ale na tu první lásku, kterou nás miloval Bůh zapomeneme, nemůže skrze nás milovat agapé ani mé bližní.

JiKu

@ontarios: a) Nemohu souhlasit s tvrzením, že komu ztesařovatěl, nikdy ho nepřijal jako vtělení Božího Syna, ale byl zamilován do Ježíše tesaře.
b) I Kristus přijatý mnou jako ne-tesař, ale jako Boží Syn, mi může zevšednět.

Zkusme se vrátit k těmto Vašim tvrzením a pokusme se vyjasnit to nedorozumění (kterému jsem sám podlehl a nereagoval hned tak, jak následuje:

JiKu

1) Bezvýhradně souhlasím s Vaším tvrzením b). A mohlo by se takové tvrzení dokládat i dalšími varováními 7 církvím, než zrovna tím církvi v Efezu. Kdybyste použil třeba to "nejsi ani srudenej ani teplej" laodičejským, ani bych neceknul.

2) Nicméne tímto tvrzením neodporujete mému původnímu "kdo přijal Krista jako Božího Syna, tomu neztesařovatí". Alespoň tak, jak rozumím slovu "ztesařovatět", které není synonymem "zevšednění".
Ztesařovatět pro mě znamená "vztahovat se k němu jako k tesaři, jako kdyby to byl tesař, jako kdyby to byl nějaký pouhý člověk, lidský učitel, lidský mravokárce, lidský utěšitel, léčitel, lidský přítel (kamarád), ....".

JiKu

Myslím, že v současné době (bylo tomu tak vždy, ale dnes jsou různé formy ztesařovatění podle mě ještě populárnější) nám hrozí nebezpečí obě. Jak zevšednění (jak upozorňujete zajména Vy), tak ztesařovatění (jak upozorňuji já). A ta nazaretská příhoda je spíš (podle mě) o tom ztesařovatění, v jejich případě spíše tedy o neodtesařovatění :-)

No a vvrh si může psát přednášku :-)

ontarios

Oba dva jsme nakousli poselství pro různé skupiny lidí. Moje je do církve, Vaše mimo ni, kde je JK vnímán spíše jako tesař. Ale je pozoruhodné kam až jsme se to dostali...

JiKu

Církev vždy balancuje na hraně ortodoxie mezi ariánstvím (Jesus Christ Superman) a monofyzitismem (Bůh vydávající se zdánlivě za člověka). V různých dobách hrozilo vždy jedno více než druhé. Schválně, jestli se shodneme, co hrozí víc právě nyní :-)

ontarios

Vy mě zkoušíte, to není fér :) Co hrozí dnes, je závislé na tom, jak to chápe ta která skupina v církvi. Doufám, že velikášství církve, majestátnost, převládnutí Krista pouze božského, máme za sebou. Na druhou stranu, dnes je církev tlačena v podstatě do role mučednického obhájce základních hodnot, což v některých může vyvolat dojem, že by se vše vyřešilo návratem k větším pravomocem.

Ale upřímně, nevím co dnes hrozí více. Co myslíte Vy?

jsuc

'by mě zajímalo, kdy opravdu se ten monofyzitismus reálně vracel. Ariánství mi naopak přijde aplikovatelné na mnohem více současných i minylých směrů...

JiKu

Na druhou stranu, dnes je církev tlačena v podstatě do role mučednického obhájce základních hodnot, ...

No to by mě fakt zajímalo, kdo jí do něčeho takového tlačí :-)

JiKu

@jsuc: No myslím, že některé proudy 19. století (kult Božského Srdce Páně) od toho nebyly daleko. Ale také se domnívám, že znamením doby je ten arianismus.

ontarios

Souhlasím, církevní monofyzis bych možná posunul i o několik staletí dříve, 19. století vnímám jako nostalgické ohlédnutí po starých časech. Nicméně dnešní doba je podle mě vcelku velkou nadějí pro církev. Tedy pro ty, kteří chtějí jít za skutečným Kristem - vzít kříž a ochotu k oběti. Celá Evropa si myslím, úspěšně ničí hodnoty z křesťanství vzešlé. Nebude trvat dlouho a může nastat situace, kdy církev bude stát před rozhodnutím - jít s davem, nebo zůstat věrni evangeliu, ale porušovat zákon. Asi jen církev ví, že evangelium je nejen dobrá zpráva plynoucí z Dobrého Boha, ale také neměnnost určitých hodnot, plynoucí opět z Neměnného - tím nemyslím statického, ale z hlediska via eminentiae podle analogia entis.

Ale jsou to jen mé úvahy plynoucí ze subjektivního pozorování světa.

JiKu

Já si myslím, že pro ty, kteří chtějí jít za skutečným Kristem je nadějná víceméně každá doba.

Asi jen církev ví, že evangelium je nejen dobrá zpráva plynoucí z Dobrého Boha, ale také neměnnost určitých hodnot, plynoucí opět z Neměnného.

No, asi to ví. Ale nechává si to nějak moc pečlivě pro sebe a nikde to moc neříká nahlas. Samozřejmě se světlými výjimkami (napadá mě Burke nebo Ucháč, jakkoli je tato dvojice mých asociací poněkud nesourodá :-)

ontarios

Ucháč? Kdo to je? A jak byste si to představoval aby se to říkalo nahlas?

JiKu

Abych k němu navedl jaksi oficiálně přes Signály, tak odkaz z 27.ledna na https://www.signaly.cz/washeck

ontarios

A Burke je ten kardinál?

JiKu

Jo. Kardinál protektor Suverenního řádu Maltských rytířů :-/

ontarios

A ten to hlásá jak?

JiKu

Zpravidla anglicky.
Přeji pěkný víkend.

Zobrazit 39 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio