Modlitba

Z knihy Ptačí zpěv - Anthony de Mello

Biskupova loď si na celý den udělala zastávku u vzdáleného ostrova a biskup se rozhodl, že ten čas využije co možná nejúčinněji. Procházel se po břehu, až přišel ke třem rybářům, kteří si opravovali sítě. Lámanou angličtinou mu vysvětlili, že před staletími díky misionářům přijali křesťanskou víru. „My křesťané“, říkali a hrdě ukazovali jeden na druhého. To udělalo na biskupa hluboký dojem. A znali modlitbu Páně? Nikdy o ní neslyšeli. Biskup byl v šoku. „Tak co říkáte, když se modlíte?“ „My obrátit oči k nebi a říkat – My jsme tři, ty jsi tři, smiluj se nad námi.“ Biskupa ten primitivní a vysloveně kacířský způsob modlitby přímo vyděsil a tak celý den strávil tím, že je učil, jak se mají správně modlit. Rybářům to moc nešlo, ale snažili se ze všech sil a než biskup druhého dne odplul, slyšel je ke své spokojenosti odříkat celé znění modlitby bez chyby.

O měsíce později se stalo, že se biskup zase plavil v blízkosti těch ostrovů a jak tak chodil po palubě a odříkával si večerní modlitbu, vzpomněl si potěšeně na ty tři muže na ostrově tam v dálce, kteří se teď, díky jeho trpělivosti, umějí modlit a přitom jen tak mimoděk vzhlédl a všiml si na východě nějakého světlého bodu. To světlo se přibližovalo k lodi a ke svému velikému úžasu uviděl biskup tři postavy, jak kráčejí po vodě. Kapitán zastavil loď a každý se nakláněl přes zábradlí, aby se na ten úkaz podíval. Když byli na doslech, biskup v nich rozeznal své tři přátele rybáře. „Pane biskupe“, volali „my slyšet, že vaše loď blízko, tak za vámi rychle, rychle jít.“ „A co chcete?“, zeptal se biskup strnulý úžasem. „Pane biskupe“, pokračovali „nám to moc, moc, moc líto, my zapomenout vaší krásná modlitba. My říkat Otče na nebesích, posvěť se tvé jméno, přijď království tvé, a dál už nevědět. My moc prosit, aby vy nám říct znovu tu modlitba.“ Biskup se cítil zahanben. „Vraťte se domů“, volal „a při modlitbách zase říkejte – My jsme tři, ty jsi tři, smiluj se nad námi.“