Z knihy Ptačí zpěv - Anthony de Mello
Biskupova loď si na celý den udělala zastávku u vzdáleného ostrova a biskup se rozhodl, že ten čas využije co možná nejúčinněji. Procházel se po břehu, až přišel ke třem rybářům, kteří si opravovali sítě. Lámanou angličtinou mu vysvětlili, že před staletími díky misionářům přijali křesťanskou víru. „My křesťané“, říkali a hrdě ukazovali jeden na druhého. To udělalo na biskupa hluboký dojem. A znali modlitbu Páně? Nikdy o ní neslyšeli. Biskup byl v šoku. „Tak co říkáte, když se modlíte?“ „My obrátit oči k nebi a říkat – My jsme tři, ty jsi tři, smiluj se nad námi.“ Biskupa ten primitivní a vysloveně kacířský způsob modlitby přímo vyděsil a tak celý den strávil tím, že je učil, jak se mají správně modlit. Rybářům to moc nešlo, ale snažili se ze všech sil a než biskup druhého dne odplul, slyšel je ke své spokojenosti odříkat celé znění modlitby bez chyby.
O měsíce později se stalo, že se biskup zase plavil v blízkosti těch ostrovů a jak tak chodil po palubě a odříkával si večerní modlitbu, vzpomněl si potěšeně na ty tři muže na ostrově tam v dálce, kteří se teď, díky jeho trpělivosti, umějí modlit a přitom jen tak mimoděk vzhlédl a všiml si na východě nějakého světlého bodu. To světlo se přibližovalo k lodi a ke svému velikému úžasu uviděl biskup tři postavy, jak kráčejí po vodě. Kapitán zastavil loď a každý se nakláněl přes zábradlí, aby se na ten úkaz podíval. Když byli na doslech, biskup v nich rozeznal své tři přátele rybáře. „Pane biskupe“, volali „my slyšet, že vaše loď blízko, tak za vámi rychle, rychle jít.“ „A co chcete?“, zeptal se biskup strnulý úžasem. „Pane biskupe“, pokračovali „nám to moc, moc, moc líto, my zapomenout vaší krásná modlitba. My říkat Otče na nebesích, posvěť se tvé jméno, přijď království tvé, a dál už nevědět. My moc prosit, aby vy nám říct znovu tu modlitba.“ Biskup se cítil zahanben. „Vraťte se domů“, volal „a při modlitbách zase říkejte – My jsme tři, ty jsi tři, smiluj se nad námi.“
Takováhle modlitba je pěkná, ale nekatolická. Není pro všechny. Mohou se jí modlit jedině trojice.
Kdyby se jeden utopil, buď by ztratili dokonalost formy (my jsme dva, ty jsi tři ...), nebo by se modlili heretecky (my jsme dva, ty jsi dva ...), nebo nepravdivě (my jsme tři, ty jsi tři ...)
Obecně tyhle kalendářové z prstu vycucané příběhy dost nemám rád. Připadá mi, jako kdyby někdo kázal na příhody ze Tří mušketýrů.
Znáte tendl vtip - mně se strašně líbí: Na zahradě u františkánů rostla u zdi nádherná jabloň a nesla ty nejchutnější plody. Bratři se o ni pečlivě starali, ale k čemu všechna ta práce, když většina ovoce spadla za zídku, do zahrádky dominikánů… Když tak zase jednou přišli o všechnu úrodu, rozhodli se chudí bratři tomu udělat přítrž a stěžovali si u biskupa. Biskup se rozhodl záležitost vyšetřit a navrhl teologickou disputaci. Kdo v ní zvítězí, bude moci užívat plodů. Dominikáni si zamnuli ruce a vyslali bratra knihovníka, který znal Písmo zpaměti řecky i latinsky a suverénně se pohyboval ve všech teologických oborech. V klášteře františkánů nastalo pozdvižení. Věděli, že vše je ztraceno, oni nepěstovali moudrost, ale chudobu. Nakonec se nabídl nejodvážnější: kuchař, s kulatou, téměř holou
Znám
Znám a nemám ho rád. Naznačuje, že mezi bratry františkány je takový, který by chtěl soupeři vypíchnout obě oči. To považuji za vyloženě lživé.
Ale myslím, že cíl toho vtipu je poněkud jiný.
Kontrolní otázka: Která postava v tom vtipu je největší blbec?
.icatupsid uokcigoloet itsonldevarps ínádelh k kedeřtsorp okaj lilov ýretk ,puksiB
Ale myslím, že cíl toho vtipu je poněkud jiný.
Jaký?
To asi jo, ale ten vtip je v rozdílnosti povahy řádů. Jinak samozřejmě měl biskup postupovat podle českých zákonů a ty by daly za pravdu Dominikánům.
To asi jo, ale ten vtip je v rozdílnosti povahy řádů.
To je dobrá odpověď. Máte u mě bod.
Ale právě proto ho rád nemám. Protože znám trochu dominikány a občas i nějakého františkána a ani ti, ani ti druzí nejsou takoví.
O rozdílnosti znám lepší. Sedí v lodičce na jezeře Genezaretském jezuita, františkán a dominikán a rozjímají. Sluníčko připaluje a tak říkají: Tady někde chodil Kristus po vodě, bratře dojdi na břeh pro pivo. První jde jezuita. Opatrně našlapuje, balancuje a pivo přinese. Nevydrží jim dlouho. Druhý jse na břeh pro pivo františkán. Ani se nerozhlídne a kráčí rovnou za nosem. Ani františkánovo pivo nevydrží, takže jde dominikán, přeleze okraj loďky, žbluňk a utopí se.
Jezuita povídá františkánovi: A řekli jsme mu o těch kůlech pod vodou?
A františkán: Jaké kůly?
Jo, ten je taky dobrý. Nebo hádanka, jenže tam nevím kdo co - už jsem to trochu pozapomněl. Modlí se řeholníci breviář a tu zhasne světlo. A teď jedni se domodlí zpaměti, druzí chválí Pána, třetí si řeknou, že je to Pánova vůle a jdou spát a čtvrtí, to si myslím, že Jezuité, jdou nahodit pojistky. Ale abychom z toho neudělali Kájovi stránku katolických vtipů o modlitbě.
Pokud chtěl Anthony de Mello poukázat na to, že v modlitbě nejsou nejpřednější přesná slova, tak se mu to myslím povedlo. I když si ten příběh asi vymyslel, potěšil ty, kteří si myslí, že jejich neumělé modlitby Bůh vyslyší méně (nebo vůbec), než modlitby superextranadupaný.
No ale taková super extra modlitba není rozhodně k zahození. To si spolehlivě můžeš vyzkoušet na růženci, když se ho modlíš upřímně, rozjímavě a zbožně. Myslím, že ty tři rybáře by to biskup už vůbec nenaučil, přesto pro svou lásku k Bohu jsou jistě svatí, ikdyž svatí heretici. Až já budu svatej, asi taky budu heretický katolík. Mimochodem, ti tři rybáři byli z které církve?
Vojtěchu, Ty víš, že se k mrtvým nemodlím.
Na příslušnost k té které denominaci se budeš muset zeptat autora, čili jezuity Anthony de Mello.
No, něco o tom vím, ale také vím, že některé druhy modlitby jsou velice náročné, což ostatně platí i o samotném Otčenáši. Modli se Otče náš a neodpouštěj. Pak zjistíš, že něco není v pořádku. Jinak modlitby Zdrávas Maria bych se nebál. Nejde zde o modlitbu k mrtvé Panně Marii, ale o pozdravení andělské a Alžbětino, jak je známe z Bible, Lukášova evangelia někde z prvních kapitol a dovětek o prosbu, kterou má Maria, jenž je s Kristem v nebi, což u jistých biblických osob jako u Eliáše, Mojžíše a Henocha nepopíráte neb tyto osoby Bible označuje jako "nanebevzaté", tak proč by nemohla být vzata do nebe Matka Kristova, prosit za nás v tu nejdůležitější a rozhodující dobu, kterou je naše poslední hodina.
@VVRH: A co je na té modlitbě heretického? Já na ní nic heretického neshledávám.
@KarwelFalta: A co je tedy nejpřednějšího na modlitbě?
Vy znáte nějakého katolíka, který si myslí, že Bůh jejich modlitby vyslyší méně, než nějaký suerextranadupaný? Já ne. Proto neznám žádného člověka, kterého by tímto způsobem Anthony de Mello potěšil.
@KarelFalta: Na modlitbě je podle mě důležité udržet jednu myšlenku. K tomu slouží tisíciletá praxe katolické církve, která většinou užívá modlitby (třeba při mši) zásadně formulované jednou větou, byť rozvitou. V jedné jediné větě se nedá moc kecat.
Je to tzv. eulogická moflitba, se strukturou: Oslovení (všemohoucí věčný Bože), připomenutí jedné události z dějin spásy (který jsi naše praotce to a to), prosba (dej, prosíme ...) a trinitární závěr (skrze Pnána Ježíše Krista v Duchu svatém). Tečka.
Ta zmiňovaná modlitba se velmi blíží eulogické struktuře a mně se líbí. víc než nějaké pětiminutové žvásty, které semelou všechno možné, takže na konci už modlící se neví, co říkal na začátku. To konkrétní slovní vyjádření, to je důležité pro nís, ne pro Boha.
Myslím, že nejpřednější je obracení se na Boha upřímně, chcete-li opravdově, či vroucně, neformálně (myšleno ne pro formu samu).
Už jsem se setkal s katolíkem, který mi řekl, abych se za něj modlil, protože to umím líp, než on. Vysvětloval jsem mu, že moje modlitby nebudou vyslyšeny spíše než jeho jen proto, že umím volit lepší slova.
Myslím, že na modlitbě není potřeba udržet jednu myšlenku, vždyť jen Otčenáš jich v sobě nese hned několik.
Vojtěchu, nemusím x krát opakovat Otčenáš, abych věděl, že se má odpouštět.
Marii už raději řešit nebudeme. Výborná žena, zasluhující si úctu, ale odsud posud :-)
Písmo sice říká, že Mojžíš je už v Nebi, ale nikde tam nečtu, že bychom se k němu měli obracet s prosbami.
No, raději si to opakuj. Ono to pomůže. Odpuštění není lehká věc a je tam ještě dalších 6 proseb. Ať děláš, co děláš, nic lepšího z modliteb nenajdeš.
Koukám, že se začínáš bát kontroverzních témat. Tos dříve nedělal. Žena s měsícem pod nohama... no, já už raději mlčím, aspoň teď.
Vy se nám tady, Vojtěchu, nějak začínáte přepojovat do rodičovského modu. To jste dříve nedělal.
No, já už raději mlčím, alespoň teď.
Nezačínám se bát (nebojím se) Vojtěchu :-)
Jen si říkám, má-li to vůbec cenu.
Má to cenu, když to není monolog.
Ale Vojtěchu, už jsem Tě mnohokrát usvědčil z chybnosti Tvých tvrzení a Ty jsi z toho stejně nevyvodil žádné důsledky, takže proč plýtvat časem nějakou argumentací, když v konečném důsledku je vše při starém.
No, co jsem vyvodil, nemůžeš vědět, protože rosteme i ve víře a chybujeme taky dost. Nicméně nemusíme v nutnosti chodit do zbytečných sporů. Bible je dost velká modlitební kniha.
Ty jsi Vojtěchu na základě diskusí se mnou začal věřit v něčem jinak, nebo jsi začal něco dělat jinak?
Ne, přirozeným vývojem a poznáním. Snad každý den Ti Pán dává nové poznání něčeho nového. Teologie ani Pán Bůh se samozřejmě nemění. Tu nejvýznamější profesuru teologie dostaneš až v nebi. Tady budeš jen "profesor" ThDr. s tituly před a za. Já nejsem ještě ani bakalář, jen jsem dnes udělal základy religionistiky, mj. i tvou zásluhou. V nebi budeš králem na královské hostině.
Snad každý den Ti Pán dává nové poznání něčeho nového.
A to je přirozený, nebo nadpřirozený vývoj a poznání?
Králem na královské hostině?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.