Zpráva od evangelisty z muslimské země

19. 7. 2015 17:51
Rubrika: Nezařazené

Můj známý, evangelista Pavel, se odstěhoval se svojí manželkou Ráchel a s malým synkem do nejmenované muslimské země, aby tam evangelizačně působil. Bydlí tam už pár let.

Pracuje, tedy vydělává peníze tam, ale náš sbor CASD ve Vrchlabí vybírá pravidelně (měsíčně) dobrovolné dary, které jim posíláme na účet.

Jejich činnost je nebezpečná a jde jim o život. Nesmějí posílat žádné zprávy, které by je prozradily a tak posílají jen obecné informace. Následující informace je otevřenější.

Doufám, že moje úprava textu se povedla. Původní text vypadal asi takhle (malá ukázka) - „N kamard se d?v?rn? zn s…“ – Což jsem upravil na – „Náš kamarád se důvěrně zná s…“

(Poznámka – imán je něco jako muslimský farář)

 

 

Milá Boží rodino

 

Naši kolegové jsou na chvilku za hranicemi, tak jsme jim dali přístup k naší e-mailové schránce a posíláme vám aspoň zprávy o práci, o které jindy psát nesmíme. Jsme za to vděčni, protože si dovedu představit, jak je pro vás asi frustrující domýšlet si mezi řádky jak žijeme. Děkujeme všem, kdo na nás a hlavně naše přátele i přesto nezapomínáte.

 

Nedlouho po návratu jsme se vrátili k učení angličtiny, ale změna je tentokrát v tom, že se nescházíme u nás doma, ale v bytě jedné Ráchelčiny studentky, která jí na oplátku učí místní jazyk. Všichni naši současní studenti jsou totiž buď její příbuzní, nebo sousedi.

 

Manžel naší studentky-hostitelky a jeho švagr nám připravili velké překvapení, když na vyučování pozvali i pana Z, imáma z místní mešity. Musím přiznat, že jsem z toho měl hodně smíšené dojmy. Na jednu stranu jsem byl samozřejmě rád, že s ním budu trávit 4 hodiny týdně v malém kroužku přátel. Vždyť to je člověk, který týden co týden vypráví zdejším mužům o Bohu, vede je na modlitbách a učí je znát dobré a zlé. A oni ho následují ve stohlavých zástupech.

 

Na druhou stranu ale mezi úkoly muslima patří informátorství. A tak našlapuji opatrně. Zvlášť když na zdi u vchodu do jejich bloku je obrovská cedule s přeškrtnutými obrázky muslimské a křesťanské domácí skupinky s patřičným komentářem.

Veřejných varování před podobnými aktivitami za poslední rok všude hodně přibylo, ale takhle velké cedule jsem ještě nikdy nikde neviděl.

 

Nejspíš ze stejného důvodu přísnějšího dohledu se čtvrť, kde bydlíme, snaží zbavit cizinců a neprodlužují jim registraci. Přitom nám ji před rokem a půl (škola i znalci poměrů) doporučili jako vstřícnou.

 

Náš kamarád se důvěrně zná s jedním pravidelným návštěvníkem mešity, kde dělá imáma můj student. Ten návštěvník má ve skutečnosti lepší duchovenské vzdělání než většina zdejších muslimů. Studoval bohosloví v zahraničí a dvakrát byl v Mekce, což mu vysloužilo honosný titul "hadi". Právě to ho ale diskvalifikuje. Ví příliš moc, a proto v naší zemi imáma dělat nemůže.

Kamaráda jsem diskrétně poprosil, ať se stejně diskrétně přeptá na imáma Z, aniž by zmiňoval mě nebo hodiny angličtiny. Prověrka byla uspokojivá a tak se mi trošku ulevilo.

 

Ostatní studenty jsme zase museli poprosit, aby se s námi tak houfně a bujaře neloučili na ulici. Chodíme teď z hodin domů buď sami, nebo s minimem společnosti. Dost na tom, že se ve čtvrti objevujeme pravidelně.

 

Brzy jsme ale měli další starost. Naše studentka-hostitelka v dobré víře otevřela internetovou chatovou skupinu pro naše studenty. Museli jsme jí požádat, aby jí zase rychle zrušila. Docela nás překvapilo, jak naši hostitelé zareagovali. Internetovou skupinu zrušili, ale manžel zároveň zašel na místní policii. Za kamarádem. Řekl mu, že k nim chodíme, ale že jenom učíme angličtinu a nic jiného neděláme. Sami bychom tam určitě nešli, ale teď víme, že když se na nás objeví nějaká stížnost, policisté o nás už vědí. Naše schůzky nezakázali. Ani nevíte, jak jsme rádi.

 

Samozřejmě, že na hodinách jenom učíme angličtinu. ;-) Někdy je u toho hodně legrace. A někdy se dozvídáme zajímavé věci, já od studentů a oni zase ode mě. Tento týden jsme se učili počítat a používat čísla. V naší učebnici, prověřené a publikované zdejšími úřady, byly obrázky lidí z různých koutů světa a my jsme měli odhadovat, kolik je jim let. Na jednom obrázku byla Masajka. Pravda, kdybych nevěděl, jak se Masajky oblékají, klidně bych si myslel, že je to Masaj, stejný jako všichni moji studenti. Podle strhaných rysů vypadala tak od 50 nahoru, ale podle odpovědí v mojí učebnici pro učitele jí mělo být 33. Tak jsem studentům o Masajích vyprávěl, jak žijí jako pastevci na suchých rozžhavených pláních plných prachu a jaký těžký mají život. Řekl jsem jim, že ještě nedávno pili Masajové každý den krev, ale že s tím přestali, když se většina z nich stala adventisty. A popsal jsem, jak se jejich život díky nové víře proměňuje k lepšímu. Moji muslimští studenti byli u vytržení a chtěli, abych jim vyprávěl o adventistech. Některým se to, co jsem popisoval, moc nelíbilo, ale k mému překvapení imám, který stejně jako ostatní slyšel o adventistech poprvé, se začal toho, co o nich slyšel, zastávat. A kritika okamžitě umlkla. No, jak říkám, jenom učíme angličtinu.

 

Možná si ještě vzpomenete na mladého muže, kterému jsem dal krycí jméno Harry. Studovali jsme spolu kousek 1. knihy Mojžíšovy a často se vídáme a pokaždé se spolu modlíme. Tento týden jsme ho spolu s mým kolegou pozvali na oběd a po modlitbách jsme ho poprvé přizvali na svoje chlapské setkání. S kolegou se takhle scházíme pravidelně, dělíme se o starosti i o radosti, pády i vítězství, a povzbuzujeme se navzájem. My dva jsme oba z podobného prostředí, máme podobné hodnotové žebříčky i přesvědčení a totéž platí o našich manželkách. Harryho manželství je úplně jiné. Stejně jako náš bráška O. se i on s manželkou viděli před svatbou jednou, krátce a v přítomnosti obou rodin. Obě jejich manželství jsou podle zdejších standardů vzorné, protože do měsíce po svatbě nevěsta otěhotněla. Harry a jeho žena mají za sebou prvního půl roku svazku, a když jsme se rozpovídali my s kolegou, začal se svěřovat i on, co jejich manželství obnáší. A nejenom, že se začal svěřovat, prosil nás i o rady. Myslím, že jsme se u toho oba s kolegou docela zapotili, takové otázky jsme nikdy předtím nedostali, ale snažili jsme se. Prosím, držte nám palce, aby naše chlapská setkání v novém složení nejenom pokračovala, ale šla do hloubky a třeba se i rozrostla.

 

Neuplyne týden, abychom se já a teď už i Ráchelka neseznámili s někým novým, její okruh přátel začal rychle růst. To je za rok aspoň 50 nových známostí s lidmi, kteří stojí o to se s námi setkávat, hostit a nechat se hostit, svěřovat se a získat si kousek našeho srdce. My si samozřejmě přejeme to samé, ale víme, že aby náš čas tady byl kvalitní a přinesl ovoce, přátelství je potřeba rozvíjet do hloubky víc než do počtu. Moc vás prosím o přímluvy, abychom dokázali rozlišit, komu věnovat náš čas a emoce.

 

Příště vám pošleme nejenom dopis, ale do České republiky se plná příběhů a dojmů vrátí kamarádka, která tady s námi prožívá letošní školní rok. Tak doufám, že vy kdo ji znáte, jí připravíte pěkné přivítání.

 

Do té doby vám přejeme mnoho dobrodružství na správné straně sporu dobra se zlem.

Pavel, Rachel a Matouš

Zobrazeno 710×

Komentáře

ontarios

Pokud to půjde, Pavla pozdravuj. Myslím na něho často.

KarelFalta

Diky moc. Raději jsem neuvedl příjmení, tak to také prosím drž v tajnosti.

ontarios

To se rozumí.

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio