Bože můj, proč....

Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?

 

Když někdo vyřkne taková slova, co jimy chce vyjádřit?

 

Je to obžaloba Boha za to, že není tam, kde má být?

Jsou to výčitky Bohu? „Jak to, že jsi mě nechal samotného?“

Je to vyjádření zatrpklosti?

Anebo je to výkřik naprostého zoufalství, ztráty víry a naděje?

 

U lidí to tak mnohdy bývá. Mají pocit, že když se věci nedějí tak, jak si představovali, že je Bůh opustil.

 

Měl i Ježíš Kristus na kříži takové myšlenky? Vyčítal Bohu? Byl zatrpklý? Žaloval na Boha? Byl zoufalý a ztrácel víru?

 

Toť otázka.

 

Hned v úvodu bych rád dal jasně najevo, že vykládat Ježíšova slova „Bože můj, proč jsi mě opustil“, je jen pokus o proniknutí do Ježíšova nitra. Což je vždy chůze po ostří nože.

 

Nicméně, dovolte mi otázku. Byl to projev Ježíšova zoufalství, které prožíval kvůli odloučení od Boha Otce? Je možné, že ano.

 

Ale byl opravdu odloučen od Boha? Někdo by řekl, že je psáno, že byl proklán za naši nepravost. A když je někdo proklán, tak je odloučen od Boha.

 

No, on Izajáš sice v proroctví píše, že „byl proklán pro naši nepravost“, ale myslel tím, že byl proklán Bohem, nebo měl na mysli, že byl proklán lidmi?

Ten samý Izajáš v téže kapitole (53) píše, že jsme se jen domnívali, že byl raněn a ubit od Boha. Aha, jen jsme se domnívali, takže zřejmě nebyl proklán Bohem.

 

Pokud tedy Ježíš nebyl proklán Bohem, čili nebyl odloučen od Boha, proč tedy říkal Bože můj proč jsi mě opustil?

 

A říkal to vůbec Pánu Bohu? Patřila Ježíšova poslední slova na kříži Bohu, nebo patřila lidem?

 

Když se dnes řekne – Bože můj, proč jsi mě opustil – vybaví se nám spíš, než text Starého zákona, text novozákonní. Když ale Ježíš ta slova pronesl na kříži, lidem se vybavil text starozákonní. Konkrétně Žalm 22.

 

Přesně tak totiž Žalm 22 začíná. Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?

 

Nebylo by to poprvé, kdy Ježíš mluvil k lidem textem Starého zákona. Vzpomeňme na příběh, kdy se Jan Křtitel ptá svých přátel, jestli je Ježíš ten, kterého čekají, nebo mají čekat jiného.

Co Ježíš Janu Křtiteli vzkázal? -

Matouš 11,5 - Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

 

A Janovi bylo jasno, protože znal text z Izajáše 35,4-6 - Bůh, který odplácí, vás přijde spasit." Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat.

 

Takže je dost pravděpodobné, že když Ježíš Kristus na kříži citoval Žalm 22, že lidem, ne Bohu, ale lidem, chtěl něco sdělit.

 

Jaké sdělení to mohlo být?

 

Pojďme se podívat, co všechno v tom 22 žalmu najdeme -

 

Žalm 22,8.9 - Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: "Svěř to Hospodinu!" "Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!"

 

Žalmy 22,15 - Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují,

 

Žalmy 22,16 - Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru.

 

Žalmy 22,17.18 - Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem.

 

Žalmy 22,19 - Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.

 

Dělo se toto všechno s Ježíšem na Golgotě? Ano, dělo. Co to asi posluchačům pod křížem mělo říct, když si uvědomili, že právě nyní na vlastní kůži prožívají naplnění proroctví z žalmu 22?

 

Je možné, že to Ježíš neříkal Bohu, ale lidem?

 

Ještě jedna věc mě zaujala. Zjistil jsem totiž, že žalmista se slovy Bože můj proč jsi mě opustil neptá z jakého důvodu ho Pán Bůh opustil, ale k jakému cíli to opuštění přispěje. Jinak řečeno – Neříká „Co jsem udělal, že nejsi se mnou?“ Ale říká “K čemu to opuštění bude dobré?“

To není z mé hlavy, to říkají teologové, že takový slovní tvar tam v hebrejštině je.

A Ježíš Kristus používá stejný tvar slova.

 

Je možné, aby se Kristus ptal Boha Otce, k čemu je to všechno dobré?

 

Matouš, Marek a Lukáš shodně píší, že po té, co se Ježíš zeptal svých učedníků za koho ho pokládají, po té, co apoštol Petr řekl, že ho pokládají za Mesiáše, Ježíš už ví a připravuje učedníky, aby také věděli -

 

Matouš 16,20.21 - Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.

 

Nezdá se mi pravděpodobné, že by Ježíš na kříži nevěděl k čemu je to dobré a že by se ptal Boha Otce „Bože můj, k čemu je to dobré, že jsi mě opustil?“

 

Ježíš dobře znal proroctví, která se na něho vztahovala. Vykládal to i učedníkům, kteří jsou známí tím, že šli do Emaus. -

Lukáš 24,26.27 - Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?" Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.

 

Ježíš tedy znal i proroctví, které se na něho vztahovalo z žalmu 22. A bylo by mi divé, kdyby si myslel, že je opuštěn Bohem. Ježíš přeci věděl i to, že se v žalmu 22 píše -

 

Žalm22,25 - Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal.

 

Podle všeho tedy Ježíš svá poslední slova na kříži věnoval lidem, aby se ujistili, že On je tím Mesiášem.